Ukázka z teoretické části kurzu - o zimní těžbě
Zkusíme si vysvětlit, kdy (a proč) je nutné těžit dřevo pro výstavbu srubu.
Objektem našeho zkoumání budou pouze jehličnaté druhy.
Ve svém článku „Dřevo pro srub. Jehličnaté nebo listnaté?“ jsem ukázal, že listnaté druhy (s výjimkou dubu) se nehodí pro výstavbu zdí srubu kvůli nízké odolnosti proti hnilobě a krátké dlouhověkosti.
Vlastně nikdy dříve jsem se nezabýval otázkou času pro těžbu dřeva. Pro své stavby jsem těžil nebo kupoval pouze zimní les, a to jen proto, že to bylo odjakživa přijato v naších krajích. Naší předkové to zjistili díky zkušenostem, jelikož zřejmě vyzkoušeli pro stavbu zdí jak zimní, tak letní dřevo.
Ale jednou jsem se náhodně dostal na webové stránky prodejce dřeva a s překvapením pro sebe jsem zjistil, že letní dřevo není horší, ba dokonce je lepší. Ale argumentace předností a výhod byla natolik nesmyslná, že jsem se rozhodl prozkoumat si pro sebe, v čem vlastně tkví rozdíl mezi zimním a letním dřevem jehličnatých stromů?
Podíváme se, jakou argumentaci pro upřednostnění letního/zimního dřeva mají prodávající:
1. Dříve byli rolníci v létě natolik zaneprázdněni, že těžbu dřeva museli odložit na zimu.
Slabý argument.
Každý vesničan ví, že v létě mezi náročnými obdobími setí, senosečí a sklizní je vždycky si možné vyčlenit dva až tři týdny poměrně volného času. Dům se staví jednou, ale na celý život. Proto jedno léto je potřeba pracovat intenzivněji.
A navíc, pokud by letní dřevo mělo stejnou kvalitu jako zimní, stejně by ho těžili právě v létě. Pracovat v letním lese je mnohem lehčí, než se brodit sněhem a závěji.
2. V zimě se dřevo lehčeji těží a vyváží.
Co se týče vývozu, souhlasím.
Ale co se týče těžby… Pokud by alespoň jeden z argumentujících zkusil pracovat na těžbě dřeva po kolena ve sněhu, pak by velmi rychle zapomněl na ten svůj „argument“.
3. Po stránce mechanické odolnosti se letní dřevo neliší od zimního.
Promiňte, ale odolnost nemá pro nás význam. Stavíme zdi, a ne stropní konstrukce v Národním divadle. Při používání dřeva pro vyhotovení řeziva je z mého pohledu jedno, kdy se těžilo.
4. Vlhkost zimního jehličnatého dřeva je větší, než letního.
No a co? Po odklízení se na jaře vlhkost klád sníží a bude mnohem nižší, než u čerstvého dřeva, vytěženého v tomto období. Pokud odklízení dřeva ukončíme na začátku března, pak do nástupu teplých dnů dřevo vyschne natolik, že mu nebude hrozit ani plíseň, ani modř.
5. V souvislosti s menší vlhkosti srub z letního dřeva se méně smrskne.
Velmi správný postřeh!
Ale jelikož absolutní vlhkost letního dřeva se liší od zimního o pouhých 10 – 12 %, pak rozdíl ve smrsknutí srubu bude směšný a bude činit až několik milimetrů!
6. Tvorba prasklin u zimního dřeva je větší, než u letního.
Promiňte, ale to je HLOUPOST! Za stejných podmínek skladování a sušení je všechno naopak.
Dalo by se najit ještě hromadu „argumentů“, dokonce v seriozních časopisech o stavebnictví, ale všechny jsou vykonstruované a koukají z nich uši prodejců letního dřeva.
Řečeno po pravdě i obhájci zimního dřeva píší neméně hloupostí. Dá se u nich najít pasáže jak o zúžení letokruhů v zimě, tak o vymrzání vlhkosti ve stromě přes kůru, a také o více suchém zimním jehličnatém dřevu a o křehkosti letního dřeva…
Všichni bezmyšlenkovitě opakují jednou někým vymyšlené klišé, a zdůvodněná odpověď na hlavní otázku „Čím se liší zimní dřevo od letního a co je lepší“ neexistuje.
Zkusme se tedy vypořádat s tím sami s pomoci vědců – lesníků.
Jaká vlastnost (kvalita) je pro stavební dřevo nejdůležitější?
Otevíráme učebnici „Nauka o dřevu“ od L.M.Perelygina: „Při nepříznivých podmínkách služby (což jsou vlastně podmínky, v nichž se nacházejí zdi – V.S.), ke kterým patří proměnlivá vlhkost a okolní teplota, se dřevo poměrně rychle rozpadá. Rychlost ničení se určuje přírodní odolností daného druhu.“
To znamená, že hlavní kvalitou stavebního dřeva je přírodní odolnost vůči fyzickým a biologickým ničivým faktorům, tj. odolnost dřeva vůči hnití.
Na tom závisí nejen dlouhověkost (doba služby), ale i atmosféra uvnitř srubu. V procesu hnití se vylučují škodlivé látky, které zhoubně působí na zdraví lidí, nacházejících se v tomto srubu.
Čteme další učebnici L. M. Perelygina:
"Odolnost dřeva se ve značné míře určuje obsahem v něm pryskyřičných látek. Například odolnost borovice při stejných podmínkách služby je vyšší, než u smrku a jedle, což se vysvětluje rozdílným obsahem pryskyřice“.
Hlavní nedílnou součástí borovicové pryskyřice je levopimaric-kyselina (obsah 34-37%). Koncentrace této a jiných kyselin určuje antiseptické vlastnosti pryskyřice. Bylo zjištěno, že v čerstvé pryskyřici nasbírané v létě je méně levopimaric-kyseliny, než v pryskyřici nasbírané v zimě. Je to podmíněno letní zvýšenou výměnou látek a procesy intenzivního vypařování jehličnanů. Stejné je to i s obsahem éterických olejů.
Protože koncentrace pryskyřičných kyselin a éterických olejů je v zimní pryskyřici vyšší, pak i antiseptické vlastnosti u zimní pryskyřice jsou vyšší, než u letní.
A opět Perelygin:
Vliv lesnických faktorů. Vliv období kácení.
"Co se týče odolnosti vůči hnití, byla zjištěna tendence jejího snížení pro dřevo, pokácené v období vegetačního růstu (jaro-podzim). Vysvětluje se to vyšším obsahem ve dřevě organických látek v lehce osvojitelné formě (výživných látek)".
Ještě jeden citát z knihy E. J. Lundberga „Stavební umění“:
"Co se týče kažení dřeva, pak zimní kácení má ten význam, že počet výživných látek je v zimě nejmenší; dřevo z letního kácení lehčeji hnije, jelikož obsahuje výživné látky ve více naředěné podobě a vůbec je bohatší na výživné látky“.
Takže teď už je všechno jasné! Jehličnaté dřevo, které je pokáceno v létě, má zvýšený obsah výživných látek a sníženou koncentraci přírodních antiseptiků – pryskyřičných kyselin a éterických olejů. Proto DŘEVO Z LETNÍHO KÁCENÍ JE MÉNĚ ODOLNÉ VŮČI HNITÍ, než dřevo ze zimního kácení.
Hnilobní bakterie a různého rodu houby (včetně plísní) potřebují pro svůj vývoj výživné látky. A jelikož obsah výživných látek je ve dřevě pokáceném v létě mnohem větší, a koncentrace přírodních antiseptiků je nižší, pak to znamená, že i hnití bude intenzivnější.
Takže dřevo pokácené v létě slouží mnohem kratší dobu, než dřevo pokácené v zimě.
A dnes stavíme pro sebe, pro své dětí a vnoučata. Proto máme právo znát pravdu, alespoň proto, abychom si mohli udělat vědomý výběr.
Závěr je, dá se říct, následující:
Pro výstavbu srubu se nejvíce hodí borovice zimního kácení jako dřevo,které je nejvíce dlouhověké a odolné vůči hnití!
A pokud nemáte možnost sehnat borovici pro svůj srub, sežeňte si jiný jehličnatý strom (smrk, jedli, cedr modřín), ale určitě pokácené v zimě!
Gradaci ohledně odolnosti různých druhů vůči hnití a také dobu služby si můžete prohlédnout v Tabulce č.1 a Tabulce č. 2 článku Dřevo pro srub. Jehličnaté nebo listnaté?
O modřínu se dá říct, že za prvé kvůli své vysoké pevnosti se těžko obrábí, a za druhé ze stejného důvodu má zvýšenou tepelnou vodivost. Dříve dokonce modřín s ohledem na jeho vysokou odolnost vůči hnití používali pouze za specifickými účely:
kladli několik věnců přímo na zem bez základů, což se používalo jako nevytápěná místnost pod podlahou obytné místnosti;
- Používá se pro věnec při existenci základů.
- Ještě jedná pozitivní vlastnost pro zimní dřevo.
Jelikož ve stromech se v zimě zastavuje pohyb šťávy, vylučují klády nebo desky z takového dřeva při nahřátí moc málo pryskyřice, což je zvlášť cenné pro tepelné lázeňské podmínky.
A teď ke konkrétním lhůtám pro kácení stromů.
V Bělorusku se těžba jehličnatého stavebního dřeva prováděla v prosinci – lednu. Kůra se musela sundat bezpodmínečně do příchodu jara (krajní lhůta – první dekáda března) a dřevo se skládalo na hromadu na rok nebo dva – za účelem vysušení. Stavělo se ze suchého lesa.
O ruských tradicích vypráví Alexandr Sobolev ve své vynikající knize „Dřevěný dům“. Uvedu několik citátů:
"Kvalita dřeva, dlouhověkost stavení nebo výrobků ze dřeva záleží také na tom, v jakém ročním období bylo dřevo pokáceno“
"V souladu s tradicemi se dřevo začínalo těžit od zimního Nikoly, od 19. prosince. V některých místech platilo, a ne náhodou, že nejlepším časem pro těžbu dřeva je jeden měsíc…"
"Podle lidových pověr se stavební les kácel na novoluní: pokácený při neúplném měsíci les hnije.“
A tohle psali ve starém ruském časopise v roce 1867:
"…pokácené v průběhu čtyř stejných let z jednoho místa a gruntu borovicové stromy v průběhu prosince, ledna, února a března po vyrobení z nich stropních trámů ukázaly po jejich zatížení, že dřevo pokácené v lednu na 12, v únoru na 20, v březnu na 38 vydrželo méně zatížení, než dřevo pokácené v prosinci."
Po přečtení zdůvodnění výběru zimního dřeva vzniká logická otázka: „Nakolik je dřevo ze zimní těžby více dlouhověké, než z letní?“
Opět se mi podařilo najit odpověď u Alexandra Soboleva v knize „Dřevěný dům“:
"Ze dvou borovic ze stejného místa a stejného stáří, zakopaných do vlhké půd, po uplynutí osmi let byla borovice, pokácená v únoru, úplně prohnilá, kdežto borovice pokácená v prosinci, byla po 16 letech, kdy ležela ve stejné vlhké půdě, ještě úplně zdravá … "
To znamená, že dřevo, pokácené v prosinci, má DVAKRÁT delší životnost, než dřevo pokácené v únoru. Jelikož je únor měsícem, který předchází vegetačnímu období, pak odolnost letního lesu můžeme počítat stejně.
Takže, dlouhověkost dřeva ze zimního kácení (prosinec – leden) se předpokládá dvakrát delší, než u dřeva z letního kácení.
Při kácení stromů v létě vznikají kromě toho ještě dva vážné problémy.
První: Mokré letní dřevo velmi rychle zmodrá. Dokonce ani včasné očištění od kůry a skladování na hromadě často nedokážou pomoci.
Druhý: Mokré letní dřevo s velkou pravděpodobnosti se může stát objektem napadení škodlivého hmyzu.
Závěrem bych Vám chtěl sdělit, že jsem zdrcen ať už z nuceného letního kácení stromů nebo účelového pro výstavbu srubů, protože ho zabíjíme. Pak i stavba z tohoto dřeva je mrtvá. V zimě les spí a kyž ho pokácíme, zůstáne spící ale živý. Stavba z tohoto dřeva bude také živá!